Vítejte na mém kanále všichni posluchači i diváci. Jmenuji se Volch a rozhodl jsem se vytvořit tento kanál a sérii na sebe navazujících videí o psychologii a spiritualit ě. Ústředním subjektem mého bádání na tomto kanále bude člověk jako jednotlivec, i jako součást společnosti. Téma je to tedy velice zajímavé a rozsáhlé, a tak doufám a věřím, že zaujme a třeba i pomůže mnohým z Vás.
Toto úvodní video primárně slouží jako podklad k porozumění všech dalších témat, které budou rozebírána v dalších videích. Pro účely tohoto kanálu si musíme definovat základní vztahy a souvislosti, které budou provázet tvorbu na tomto kanále po celou dobu. Jelikož je tento kanál o člověku a společnosti, musíme si nejprve definovat základní prvek tohoto kanálu, okolo kterého se celý tento kanál bude točit - a to je člověk, který bude analyzován z duchovního, neboli psychologického pohledu. Z fyziologického pohledu byl člověk prozkoumán velice důkladně, přestože naše podstata se zdá být jiná, nehmotná, z nějakého záhadného důvodu té hlubší podstatě nevěnujeme tolik pozornosti. Na tomto kanále se naopak budeme snažit přinést k těmto otázkám více pozornosti.
Teoretické základy
Jelikož je člověk komplikovaná a složitá bytost, a komplikovaným tématům a systémům je těžké porozumět, musíme i v rámci tohoto kanálu sami sebe jako člověka trochu blíže specifikovat a rozebrat. Základem pro veškerý následující rozbor bude rozdělení duchovní podstaty člověka na – ducha x duši x osobnost. Spiritualita a psychologie je velice starý obor poznání člověka a mnoho teorií a filozofických směrů o člověku již bylo vytvořeno. Osobnost byla předmětem rozsáhlého zkoumání a bylo vytvořeno mnoho teorií a typologii osobnosti - například Jungův archetyp persony, typologie introvert x extrovert, a mnoho dalších. Osobností a personou bude v našem výkladu myšleno to samé, tedy část nás, která se vyvíjí a tvoří od našeho útlého dětství na základě interakce se světem, ať už vědomě či nevědomě. Méně analyzována byla dle mého názoru duše, což je veliká škoda a já se na tomto kanále naopak duši budu věnovat více. V poslední řadě nesmíme zapomenout na něco, co bychom si nazvali duchem, a čímž rozumíme naši nejesenciálnější a zároveň nejvzdálenější část, sídlící za mostem do světů, ve kterých se pohybujeme ve snech a po opuštění našich těl v tomto světě. Jelikož je ale naše duchovní podstata velice odtržena od naší fyzické existence, a cílem tohoto kanálu není se zaobírat životem a světem mimo naši fyzickou existenci, nebo před a za naší fyzickou existencí, tak se duchem nebudeme na tomto kanále přímo zabývat.
Duše a vývoj osobnosti
Pojďme se tedy blíže seznámit se všemi zmíněnými základními částmi toho, kým jsme. Vysvětlení si ukážeme v čase. Naše duše, naše esence, nejhlubší podstata nás samých, se rodí na tomto světě a usazuje se do lidského těla. Lidské tělo je příznačné již od svého zrození svou limitující existencí. Tělíčko je malé a jako by se zdálo, že pro duši se těžko usadit v takto malé a omezené formě. Tento proces zdá se být náročný pro duši, jako by přirozený habitat pro duši byl jiný a lidské tělo je pro ni řekněme nepřirozeným domovem. V prvních letech života se zdá, že jsme plni pocitů a prožitků, krásných i těch méně krásných, což je vše prožitkem na úrovni duše. Dalo by se říct, že pro duši je celá existence na této planetě velice traumatizující a náročná, každá interakce s okolím je pro duši v miminkovském těle velice silným zážitkem. Projevy duše se zdají naprosto přímé, neregulované, spontánní a autentické, což bývá v našem světě ale často pro okolí těžko přijatelné. Naše okolí nás v našem vývoji směřuje a vytváří nám mantinely, ve kterých je společnost zvyklá se pohybovat, a která je předávána i dětem. Naše rodiče, škola, jednotlivci i organizace, to vše nás formuje. A jelikož samotná duše je moc citlivá na existenci v tomto světě, postupem času se začíná tvořit něco, čemu budeme říkat osobnost, což bude v našem výkladu zahrnovat i další pojmy, například: persona, maska, self, a jiné.
Jak rosteme, tak se postupem času na základě interakce s naším okolím se formuje naše osobnost. Vrstva osobnosti se postupem času stává komplexnější, každý prožitek duše zároveň formuje a dává podnět naší osobnosti ke směru, intenzitě a charakteru růstu a vývoje. Každá situace, prožitek, zkušenost, se kterou se setkáme v životě vytvoří reakci naší duše a následně i nějakým způsobem vytvoří nebo rozvine určitý osobnostní prvek. Čím silnější situace zažije duše, respektive se dotkne duše, tím silnější vrstvu osobnosti si vytvoříme. A při každé takové interakci se tvoří a formuje naše osobnost. Základním a nejdůležitějším důvodem k vytvoření osobnosti je obtížné a nemožné fungování samotné duše v tomto světě. Můžeme chápat osobnost jako jakýsi buffer nebo nárazník pro duši v kontaktu s okolím na tomto fyzickém světě, a zároveň na druhou stranu jako regulatorní prvek autentických reakcí duše navenek do okolí. Tedy na rozdíl od duše, která je ve své povaze nezávislá na naší fyzické existenci, osobnost je přímo vázána na fyzickou existenci na tomto světě, hranice její existence určuje hranice žití v tomto fyzickém světě, jelikož mimo tento svět není existence osobnosti nutná. Jedním z hlavních cílů celého procesu tvorby osobnosti je to, aby v případě opakování se náročné stejné události člověk nezažil tak silnou reakci duše, ale aby se ve vrstvě osobnosti přijala taková opatření, aby se buď této situaci vyhnula, nebo si vytvořila nějakou obranu. Formování osobnosti tedy v mnoha případech jde proti naší přirozenosti. Citlivý člověk si vytvoří osobnost necitlivého člověka, který zastírá svou citlivost humorem, zdánlivou tvrdostí, nebo vsugerovanou lehkovážností. Nebo například všichni známe ženy, které působí na první pohled silně, sebejistě, nezdolně a rázně. Jsem ale silně přesvědčen o tom, že je to jen vybudovaná osobnostní maska, že ve své podstatě jsou naopak velmi citlivé, křehké, možná i váhavé a mají strach se otevřít. Silná citlivost a vnímavost totiž v reálném světě je těžko zvládnutelná bez odpovídající ochrany. A tak si dokážeme vytvořit silnou osobnost a odpojit se od své přirozenosti (od své duše). Problém se pak může umocňovat tím, do jaké míry se s takovou vytvořenou osobností identifikujeme. Pokud ztratíme kontakt se svou hlubší podstatou, ani nám nezbyde moc jiných možností, s čím se identifikovat. Cítíme a vnímáme pouze osobnost, a tak se s ní identifikujeme.
Heterogenita osobnosti
Formování osobnosti je samozřejmě velice komplexní a složitý proces, na který má vliv mnoho aspektů. Také je vhodné podotknout, že osobnost není homogenní, jak se může zdát. Osobnost se formuje na základě mnoha aspektů a impulzů. Tyto různorodé impulzy vytváří stejně různorodé osobnostní prvky. Každý z nás má v sobě více různorodých osobností formovaných na základě různých impulsů, a každá tato osobnost má své požadavky, touhy, obavy. Toho si můžeme všimnout ve chvílích, kdy se cítíme jakoby rozpolcení. Jedna naše část chce něco, a druhá chce něco jiného. Vše se děje v nás, ale tento rozpor vzniká z dvou nebo více odlišných vybudovaných osobností v nás. K vyspělosti celé osobnosti pak dochází až ve chvíli, kdy si zvědomíme hlavní osobnosti v nás, vyslechneme je, dáme jim prostor se projevit a úplně ideálně také vyzkoumáme na základě jakých impulsů se tyto různé osobnosti začali formovat. Můžeme tak dojít k naší hlubší podstatě a například zjistit, že jedna naše osobnost, která zoufale hledá pocit bezpečí, tento pocit v dětství hledala a nenašla. A zároveň druhá část osobnosti, která touží po svobodě a dobrodružství, vychází z nenaplněné zvědavosti v dětství, která byla přísnými rodiči potlačována. V dalších fázích života pak mohou tyto dvě různorodé části osobnosti vyústit ve vnitřní rozpor a vytvořit pocit, že se sobě nevyznáme. S oběma osobnostmi ale můžeme komunikovat, vyslechnout je a naplnit hlubší pocity, které stály za jejich vznikem.
Duše a osobnost
Vztahem, kterým se na tomto kanále budeme věnovat nejvíce, je vztah mezi duší a osobností. A tyto dva psychologické atributy také samostatně prozkoumáme. Základní definicí duše je naše hlubší podstata, plná ryzích lidských pocitů a prožívání. Základní definicí osobnosti je naopak naše povrchnější část, kterou si vytváříme a formujeme vědomě či nevědomě sami na tomto světě. Vrstvy osobnosti jsou u lidí velice různě silné. Někteří lidé jsou vybaveni schopností vytvořit si silnou osobnost, někteří jsou naopak vtěleni se silnou duší a menším prostorem pro vrstvu osobnosti. Oba případy mají své pozitiva a negativa. Z hlediska fyzické existence na tomto světě se silná osobnost hodí, jelikož reguluje vliv okolí na duši a zároveň umožňuje vytvářet různé vzorce a masky chování, které mohou pomoci vyhnout se nebo uchránit před některými potenciálně nebezpečnými situacemi. Z hlediska hlubšího duchovního vývoje pak naopak silná duše neumožňuje odchýlení od potřeb a tahu duše. Nevýhodou samozřejmě je, že fyzická existence na tomto světě je mnohem náročnější, člověk vše vnímá daleko intenzivněji než jedinec, který si byl schopen vytvořit silnou osobnost. Všechno má ale svůj důvod. Pro člověka s malým prostorem pro osobnost je mnohem těžší se odchýlit od své cesty (neboli od svého osudu, pokud chcete) a díky slabší vrstvě ochrany bude cítit život intenzivněji. Naopak člověk se silnou vrstvou osobnosti může nalézt svůj potenciál ve velikých možnostech přeměny své osobnosti, jelikož transformace je společně s růstem smyslem života. Typickým příkladem druhého, jsou umělci. Umění, tedy to skutečné umění, vychází vždy z duše. Tvůrčí činnost, hledání krásy ve světě, to je vše aktivita a zároveň výživa pro duši a lidé provozující tuto činnost, jsou vždy lidé se silným tahem duše. Tito lidé jsou zrozeni k tomu, aby byla jejich duše naplněna prožitkem nebo poznáním, ke kterému je duše směřuje. Domnívám se, že smyslem života všech lidí je dojít tam, kam nás táhne naše duše, ale u těchto lidí je tento tah natolik silný, že se zdá, že dávají menší pozornost tomu, jak dopad jejich chování bude „vypadat“ ve společnosti, co si o nich lidé budou myslet a jestli a jak budou přijati společností. Osobnost u těchto lidí je slabší, proto vnitřní korekce tahu duše a síla, kterou by bylo možné tah duše potlačit, je menší. Často se takový člověk dostává do konfliktu své vlastní touhy a vnitřních, rodinných nebo společenských konvencí a přesvědčení. A zatímco duše má vždy pravdu, tak to, co se nachází ve svrchnějších vrstvách osobnosti, jako například přesvědčení, zvyky, víra i názory, se mohou mýlit.
Z uvedeného výkladu se může zdát, že osobnost považuji za něco negativního. Není tomu ale tak. Osobnost může hrát pozitivní i negativní roli. Osobnost nám umožňuje bezpečnější a méně bolestivější existenci na tomto světě. Navíc budování osobnosti je v ranných fázích života naprosto nezbytný a přirozený proces.
Významná část naší osobnosti se ale formuje nevědomě, do toho procesu nejsme plně pozváni a je jakoby formován nějakým vnitřním mechanismem uvnitř nás. Bohužel má ale tento vnitřní mechanismus limitující inteligenci. Dokáže sice vytvořit velice sofistikovaný osobnostní prvek jako obranu před silnými vnitřními projevy nebo zraňujícími situacemi zvenku, ale umí fungovat pouze reaktivně a neumí vyhodnocovat formování osobnosti z dlouhodobého hlediska. Tento mechanismus v nás většinou vybírá tu nejkratší a nejjednodušší cestu. Postaví před vás štít na obranu, nebo vám nasadí určitou masku, aby nebyly vidět určitá zranění na duši, ale už neřeší, že se za tím štítem nedá plnohodnotně žít, nebo že ta nasazená maska je někdo úplně jiný, než kým ve své podstatě jsme.
Zásadní úskalí vytvářené osobnosti je fakt, že nám některé aspekty osobnosti v pozdějších fázích života mohou bránit propojení s naší duší, s naší hlubší podstatou. A tak se domnívám, i když je to na první pohled velice prapodivná a nelogická úvaha, že jedním z nejdůležitějších úkolů v životě člověka je vybudovanou osobnost v určité fázi života transformovat, především ty nezdravé aspekty osobnosti, které brání v kontaktu s duší, a vybudovat si nové. Osobnost tedy zastává určitou nezastupitelnou úlohu v našich životech, ale v ideálním případě by nám měla sloužit k našemu prospěchu a růstu, ne mu bránit.
Funkční nezávislost
Důležité je také uvědomění, že každá z těchto uvedených částí nás samých se vyvíjí do jisté míry nezávisle, má tedy svou vlastní inteligenci. Když odbočíme k našemu fyzickému tělu, tak to má mechanismy a funkce, které v nás probíhají nezávisle na našem uvědomění (vytváří hormony, reguluje funkci orgánů, spravuje tok krve, atd.). Stejně tak se v naší osobnosti vytváří nevědomé a podvědomé vzorce chování, reakcí a naučených postupů, jak reagovat na vnější podněty bez naší vědomé účasti. A duše? Ta si dělá naprosto co chce 😊. A stejně jako když zanedbáváme tělo, tak vytvoří nemoc, tak i zanedbaná duše vytvoří v našich srdcích prázdnotu, vnitřní bolest, depresi a jiné vynalézavé signály, jak člověka donutit zabývat se svou duší.
Závěr
Jak jsem zmínil na začátku, toto úvodní video je spíše teoretický základ k dalšímu výkladu. Dalo by se sáhodlouze polemizovat nad existencí ducha, zdali duše a duch není to samé, nebo zdali duch existuje, a tak dále. Nebo ohledně pojmu osobnost, do které jsem shlukl mnoho různých termínů a pojmů, s čímž by určitě mnoho různých psychologických výkladů nesouhlasilo. Ale cílem tohoto kanálu a mého výkladu není polemizovat nad názvoslovím a vytvářet přesné definice pojmů, ale prakticky a názorně ukázat mé chápání a pohled na člověka a společnost. Děkuji tedy za pozornost a dokoukání tohoto úvodního videa až do konce a budu se na Vás těšit u mých dalších rozborů.